Časový posun

Kapky z nebe padají,
vzpomínku do mě zaryjí,
na Tebe, polibky, něžnosti,
představy, povídky a cennosti.
Nic z toho se ale nestalo.

Jediný pohled na Tebe mi stačil,
to jsi byl ty, co jsi se tehdy dole krčil,
já měla jiného, ale ústa byla pro Tebe,
ty nevěděl jsi.

Teď – možná není pozdě,
nikdy – ještě každý z nás má svoji šanci,
mám čekat nebo jít dál?
Čekat na inspiraci?

Napovíš mi?
Máme asi svoji píseň – třeba to i víš,
zkusíme hledat řešení v ní,
nechci byt ztracena tím, že někdo o lásce sní.
Necháme to osudu již.

Poslední tanec, nebo další?
Necháme na potom.
Čas řešením vždy je.