Pocit
Až zbavím se té masky,
co mi dali...
Až se ta hlína zcela odrolí,
pak někde v dáli
zbude cokoli,
které uchopím do dlaní
a políbím shora.
Obrovská hora
se smrskne do knoflíku
a já si ji
přišiji
na kabát.
Mé velké lhát
v tu chvíli vezme roha
do zcela jiných světů
a pak...
pak jako třpytka strohá
nasednu na kometu.
A nechám svůj
klam a svou pýchu ještě
smáčet deštěm.
Přečteno 347x
Tipy 2
Poslední tipující: 0-0
Komentáře (8)
Komentujících (8)