Tichost

Víc než tikot hodin
slyšt není,
ticho(st) dal Hospodin,
svět se mění.

V tichu vše
mění svou tvář
jak u mše
v kostele zář.

Srdce plné
pocitů a emocí,
vztek se hrne
ven a zlo se vyzvrací.

Nastane ticho
a co pak?
Rozbolí břicho,
vzlétne pták.

Krásný rudý ohnivák
plující oblohou
hledající ten svůj vak
se zlostí a mlhou.

Když je na
nejvyšším bodě,
zelená
mihne se v ódě.

Oázy klidu,
míru,
neztrať svou bídu;
víru...

Hodí vak do moře,
potopí se hluboko,
nasedne na oře
a nastane baroko.

To vše hezky
v tichosti
hrají desky
bez zlosti.

Dívají se na Tebe,
povzbuzují v hluku,
vznášejí se na nebe
laškujíce: "kluku!"

Když nevěříš,
tak nevěř,
ale Paříž
rukám svěř.

Ručičkám
od hodinek,
rozmačkám
ticha hrnek.