Na chvíli

Na chvíli jsem tě měla,
když spadla mi únavou víčka.
Už nebyla jsem sama.
Naráz jsem věděla,
že bez knotu nehoří žádná svíčka.
Když král, tak i dáma.

Na chvíli jsi byl tu,
když můj svět obestoupilo snění.
Už bylo mi zas dobře.
Došlo mi za slunce úsvitu,
že bez dechu života žádného není.
Když malovat nebe, tak modře.

Den se mi pak otevřel,
jako malé rozkvétající poupě růže.
Co teď duše má nadělá?
Když trn v srdci zabolel,
chtěla jsem milovat jak jen člověk může.
Chtěla jsem anděla.