---

květ divizny,vůně hlohu
a silueta stohu
mi připomíná naše vrcholy,
vždy stály jako topoly
ve smyslu od našich těl
a k našim tělům blíž,
jenže potíž je v tom,
že jen občas
proťaly se různoběžky naše
aby něžně jako kočky na střeše,
lehce jako ručnice
přiložená k líci
dotkly se samé podstaty věci,
jenže vždy po více
než dvou deci..