Já, prvý Zbabělý

Já, prvý Zbabělý

Láska se ztratila mezi kapkami deště.
V kalužích na sebe bere podobu stromů.
Bloudí v ulicích opilá a křičí, "Ještě"!
Podivné obrazy maluje po zdech domů.

Sousoší míru z holubích pírek.
Vím, tady končí život, začíná nový.
Co po tobě zbylo mi, prázdná krabička vyhořelých sirek
a přání co mizí jak ti ptáci v podkroví.

A déšť smývá z chodníků promoklou naději.
Tu, co umírat má prý poslední.
Je jak já když z boje utíkám,
já prvý zbabělý,
když utíkám
s korunou krále hříšníka.

Láska se ztratila mezi kapkami deště.
V slzách básníků co pláčou potají.
Pak spěchá kamsi do mraků jak jeho zneuctěné verše,
co zpátky na zem zas v kapkách padají.