Bídník

Tvá zašlá podrážka víří prach,
temnota ulic neslyšně dýchá.
Na jaká vsadíš - sudá či lichá?
Zvítězíš nebo zas poznáš krach?

Tvá zašlá podrážka víří ulic špínu
a ta se ti zlověstně lepí na paty.
Stejně jak smůla, které ty
přičítáš veškerou vinu.

Ve zpocené ruce hrdlo lahve svíráš,
je poloprázdná a od čiré lihoviny
se odráží světla a s nimi i stíny,
svou prohru už zcela nepopíráš.

Na čele nosíš velkými písmeny
nápis - "Jsem Bídník" a ta slova
už nejdou smýt a zas a znova,
v hlavě ti zní jak hloupé ozvěny.

Život ti mnoho za pár let dal
a přesto chtěl jsi furt víc a víc
a co ti zbylo? Jen pouhé nic.
Sám sobě štěstí si odpáral.

Tvá zašlá podrážka se zastavila
a v druhé ruce strachy rozklepané
našel jsi řešení, už je to marné.
S výstřelem lahev se o zem roztříštila.