Obraz na zdi

Blázni mají svůj svět,
kde vše jde vrátit zpět.
Já mezi ně naštěstí patřím,
své tajemství Ti svěřím…

V pokoji mém obraz visí,
zaprášený jak hnízdo krysí.

Ten prach setři,
spatří můj svět.
Krásný a lepší,
zdá se mi hned.

Vejdi prosím dál,
já jsem tu král…

Nekončící vesmír plný kytek krásných,
těch, které často bývají v básních.

Jména kopretina nesou,
štěstí na Tě snesou.

Zde had s vlkem ruku v ruce jdou,
radostně šlapají tu cestu svou.

Že zdá se Ti to neuvěřitelné,
přehnané a nesrozumitelné?
Dej průchod mysli své,
brzy uvěříš realitě mé.

Domýšlivost nemá naději,
přátelství vidím tam raději.

Vejdi směle dál,
bude z Tebe král.
Stačí chtít a budeš jím,
ráda se za Tebe přimluvím.

Dveře do světa bláznů jsou otevřené
neustále a napořád,
nakoukni a tiše vejdi,
zde neexistuje žádný řád.

Zahoď poslední hrnek pochybností,
vydej se vstříc nové dovednosti.

Tak vejdi dál,
jsi nový král…