Pomatení mysli

Padám do hlubin
Do hlubin zapomnění
A nikdy víc už nezažiju to zatemnění..

Ten pocit, kdy nic nevnímáš
Když toho jednoho vedle sebe máš..

Ani ten pocit zlomeného srdce,
Když si uvědomíš, že on tě nechce..

Ani to štěstí z jeho dotyků,
Z jeho sladkých polibků..

Prostě nic.. ticho, temnota, prázdnota...

A najednou BUM! Rána..
Třeští tě hlava
A probouzíš se do deštivého rána..

Byl to jen sen...

Není žádné zapomnění..
Je jen mysli pomatení..