Pírko lásky...

Oblohou se snáší bílé pírko,
padá a tiše usedá na jezírko.
Posel smutných andělských tváří,
co slazami do tmavé noci září.
Všimne si někdo malého pírka?...
Pro jeho záchranu stačí jen chvilka....
Neviděno, neslyšeno mizí někde v dáli,
každé lidské slovo krutě pálí.
Přichází bouře a pírko se ztrácí,
smutek a bolest rychle se vrací.
Láska,krásná čarodějka, mizí ze srdcí lidí,
všechnu jejich bolest andělé vidí...
Proto hořce a hluboce pláčí,
nad osudem lidí tmavě se mračí.
Přijmout lásku za společnici svou,
bylo by jejich záchranou...