Bezcitná hrubost

Ublížili jste mi, utýrali jste mě,
pád z výšky, krev, ať vsákne země.
Krev z žil uniká, tělo bledne,
tu dívku živou neuvidí v noci, ani ve dne.
Kdo ví, že mladá byla, že o životě snila,
že rouška temnot tvář ji kryla???
Ta dívka volnost chtěla,
místo toho strach jen měla.
Ač venku, tak zavřená v kleci,
ač dospělá nic nesměla přeci.
Ty příkazy a nadávky ji odvahu žít vzaly,
proč zemřela?, proč usnula?, víš to?, možná?, zdali?
Bezbranná a zoufalá tu stojí,
za pár okamžiků se ta bolest zhojí.
Letí, pláče, padá,
naposled vydechla, smrt to není zrada.
Ji jste ublížili, ji jste utýrali,
krásné dny mládí jste jí vzali.
Ji jste utýrali, ji jste usoužili,
do ticha, do tmy samotnou pohroužili.