pro níí

samota ,samota dloouháá a někdy nekonečnáá
vryvá se do mě jako jehla ,jako jehla nitra země

chci slyšet ,jsem ti vděčnááá
žiješ pro mě
vzpominám na myšlenky které se staly a přitom nic
vzpominám na šílenství které pujde semnou vstříc
budu se jednou ukájet ve vlastní nejistotě
budu tam kde ptat se už nebudu krutě ale jistě
není mi jak bych chtěl
není mi dobře ani kdybych jen bděl

jsem jen já a to je smutné
nejsmutnější co kde kterého člověka mužé víď
pro nás pro mě malá kouska zeměkoule které dostalo se mi nenavrátí co mi vzala
co mi vzala komu dala co ji vzala a i přála
myslím nasaď co jsi zasel a pak skliď

není otazky proč jsem tady jsem tady pač jsou tu vnady
ne mé ale předchudci vady
rači znamky bzbirat budu zbírat
pořád zasouvat oooo nevědět
než být v tomhle kruhu
s toho neuteču jen ukročím do světa zapoměnííí
a hloupostí
kde už na to vnímat síl se nebude víc
a skutek nebude pravdou
poslední ráná na těle
skterou pujdu zbytkem pohybu svého těla
pro někoho nic
pro mě myšlenka skvělá