Holubí město

Skutečná anotace, pro kterou nebylo dost místa:
Ten den se okenní klička za jedním člověkem v mém životě otočila navždy. Já chtěla ještě sladce spát, zatímco následovalo moje rázné probuzení.
Kolikrát jsem si pak ještě v mrazivých a opuštěných ranních uličkách opakovala verš o tom, jak "do ticha probouzím námrazu na řasách"... byla jsem (byla) tak vysoko, až se hlava točila.

HOLUBÍ MĚSTO

Do ticha probouzím námrazu na řasách,
Z komínů ospale krade se sníh.
Střechy tak vysoko, až hlava se točí,
po vypáleném nebi přelétl pták.

Zas vstáváš, Praho, matko měst, jak každé ráno
otvíráš oči, skřípajíc rámy okenic.
Dnes, ach, nech mě ještě spát, chci slunce splést.

Vyplaším holuby na okapu
a okenní kličkou
otočím navždy.