Kouzelná víla

Krásná a neznámá,
pojď ke mně blíž,
prosím Tě na kolenou,
jsem zničená a jediná ty,
pomoci můžeš mi.

Zelené šaty, dlouhé několik metrů,
jak na jaře zelená se tráva,
úsměv jako kvetoucí pampelišky,
rty sladké jak jahody lesní.

Modlím se k Tobě, krásko shůry,
a doufám, že čas máš.
Že má slova slyšíš,
naději- tu mi dáš.

Krásko z kraje dalekého,
pojď blíž a slyš!
„ Kouzelná vílo, jedinou prosbu mám,
vrať mi tělo toho, který byl láskou mojí.“

„Vrať mi jej, jsi přece kouzelná,
a jedno přání a takové,
to Tě přece neubude,
a já jeho srdce získám zpět,
vždyť přece zemřel a tak mlád!“

Říkám, volám a přec nic:
„To si říkáš kouzelná,
když zapomínáš na obyčejné lidi?“

Najednou víla z lesa se zjevila
a mně rázně pravila:
„Kdybys nebyla tak netrpělivá,
tvoje duše šťastnější býti mohla.
Chtěla jsi si mě zříct
takhle já nemůžu vyjít Ti vstříc!“