Dávno, dávno já byla hloupá...

Dávno, dávno, řekls mi, že mě máš rád
Dávno dávno, lásku jsem ti chtěla dát
Ale tys mě podvedl a jako už mnohokrát
Já odpustila ti, já husa hloupá

Avšak tys vzal nůž a zase, znova
Bodal, aby utichla má slova
A to byla právě největší chyba tvá
Neb má slova nikdy nebudou mrtvá

Budou žít dál zas a znova

Když srdce jsem ti chtěla dát,
Myslela, že mě máš taky rád
Tys vzal sis srdce i všechno další
Teď temný stín tě v srdci straší

Vždyť ty si to zasloužíš, nevděčníku

Dávno, dávno, já věřila tvým lžím
A teď se tu jako duše vznáším

A má nenávist, jednou, tě dožene před bránu pekelnou