Kouř z cigaret v mlhavém ránu

Kouř kreslí do noční oblohy,
měsíc je nestálý, neustále mění polohy.
Tužka rozjede se po papíře,
jezdí sem tam v neuměrné míře.
Píše slova, která nikdo nechápe,
nikdo je neslyší, neodmítá, ani se po nich nesápe.
Proč jen Ty je přijímáš a oplácíš?
Ty mě ctíš, trpíš, svůj čas utrácíš.
Cigareta dohořívá, kouř pomalu mizí v nočním nebi,
od úst se mi linou upřímné kouřové sliby.
Víno vysychá, svíčka zhasla,
bez pohybu zůstala ruka, co se celou dobu třásla.
Dech je klidný a tužka stále kreslí,
oči upřeně hledí, zračí, co ten papír myslí.
Ráno zase spatří Tebe a jiskra rozsvítí předtím tak smutný den.
Tvůj polibek dokáže, že tohle nebyl pouhý sen.