Nový den

Jako s rozbřeskem ranním,
probouzí se svět k životu,
Tak já s vědomím denním
musím si splnit svou robotu.

Natrhat luční květiny,
potěšit jimi zlatíčko,
a taky nějaké bylinky.
Už spěchám k tobě kočičko!

Vždyť slunce svítí, vítr fouká,
Radujme se! Radujme se!
Zelená se celá louka,
osel se nám nějak třese!

Snad nám nechuraví,
snad nestůně!
Musí být zdravý,
vždyť pije z tůně!

Kdo by mou milou vozil?
Jak by se dostala k řece?
Já bych ji na rukou nosil,
to je jasné přece.

A k dobré večeři,
dáme si sumce,
dřív něž se zešeří,
a zapadne slunce.

Přijdeme domů, tak akorát,
ty mě řekneš: Chci tě,
Já tobě: Mám tě rád,
a ty mě: Miluji tě.

V tvých krásných očích,
celý svět se ztrácí,
svět tvorů nočních,
stromy, zvířata i ptáci.

Již nevím jak vyjádřit ti mou náklonnost,
dokonce už nevím co psát,
vždyť jsem toho napsal dost,
tak raději už jdu spát.

Nechám si zdát o světě lásky,
kde provázejí mě andělé,
samé učiněné krásky,
tam já srdce mám celé.