jen tak

S milostnou básní proplouvám nocí,
čekám až se půlnoc zavěsí na měsíc.
Na srpek hrany v novu, čekám dnes
a zítra budu znovu.
Dokud uslyším tlukot zvonu,
z nedalekého kostelního domu.
A svíce zhasla, půlnoc se věsí na cíp luny.
A je to za námi, noc se do svého dějství vkradla.
Fouká mi na záda, podpaluji znovu svíci,
nechť vidím barvu tvých lící,
nechť v Tvém obličeji vybarví se všechny hrany.
Ukradnu pro spánek svůj jednu z malinkých hvězd,
bude mě provázet ve snu v němž Ty mě smíš vést!
A teď tě poprosím ještě o pusu a bude mi čest.
Usínat pod srpem měsíce v půlnoci,
jen s tebou v srdci.