Příběh o vlasech jedné slečny

.
tak dlouho už nejsme přátelé
...uplakánku
ale ještě včera bych tě vzala kolem ramen
...a zítra to klidné znovu udělám...

padal mi kámen ze srdce
-mluvil jsi, ale já ti už nemusela rozumět

/ale nakonec stejně nikam nedoletěl
když jsme šli spolu oranžovou tmou/
nikdy jsem nebyla tak moc opuštěná

silnice hřála a hrála si
s mými kroky

tak trochu vratkou chůzí jsi mě vedl
nočními křivkami po krajnici
a já už ten pocit dávno znala

utekl večer
a dvě holky se toulaly tou samou cestu
každá sama a obě spolu

(ta třetí už neusínala bez naděje)

drobily smutek do chodníku
aby pak našly zase to co tak pracně zapomněly
ve svých propletených prstech
a v hořkých chutích staré lásky
o tolik jednodušší
než jiná slova
/ale stejně tak prázdné/