Infarkty.

Pozbyl jsi práva bytí
v partě co byla duší Tvou
pozbyl jsi práva lásky
zůstáváš tu sám,jen s kytarou.

Kolik svích písní něžných
chtěl jsi všem ještě hrát
baladu ze stesků stvořenou
broukáš si než li jdeš spát.

Ve tváři zlobu vepsanou
mívaš teď víc než dřív
život jak ďábel z pohádek
jedovou slinu Ti do očí pliv.

Ve tváři zlobu pláč jen máš
čekáš co bude se dít
tak chodíš v duchu přemítáš
přicházíš na to že chce se Ti žít.

Ref.
Infarkty a rakovina svorně naší dobou jdou
život je jak číše vína dopiješ a nemáš na novou
vychutnávej svojí číši byť v ní je i trocha jedu
vychutnávej neváhej neměj srdce jak kus ledu.