Smrt je kolem nás

V tíze nočních můr,
zčernalé plátky okvětní.
Padají tiše z hůr,
růžové květy pohřební.
(Ty poslední.)

Závojem žal ztišen,
černá nicota.
Potlačen šedou všedností.
Zalit pláčem.
(Když světu zavládla slepota.)

Každý tak krásně naivní,
a smrt je kolem nás.
Jen ti lidé podivní,
opak se snaží dokázat.
(Zas a zas.)

A přece si nikdo nevšimne...
Malé soukromé trápení.
V pýše nám zavilé...
Chybějící nechybí.
(Jsme všichni jak zmámení.)

Jak droga život je,
Smrt věčným nepřítelem.
Přec pohřební rubáš vše pokryje
a sjedná ti schůzku s ďáblem...
(Či snad se spasitelem?)