ŘEV

Prší,
jak krásný je to zvuk,
avšak něco tu atmosféru ruší,
je to křik,
nářek.
Slyším tupé rány,
z vedlejšího pokoje,
cítím bolest,
ale není moje.
Moji údajně nejdražší,
vybíjí svůj vztek,
na mém nejbližším,
je mi z toho zle.
Padla poslední rána,
ve vzduchu je cítit krev,
je ticho,
žádný řev.
Dveře se otevřely,
vidím rudé tváře,
vzteky bez sebe..
Slzy mi téct začaly,
facka, úder,
k zemi letím,
krev už teče,
jsem jak smetí.
Můj názor je nezajímá,
mlátit děti,
to musí byt fakt dřina.
Už se nemůžu se hýbat,
nemám sílu,
nechám je,
ať si dělají co chcou,
můj výraz je zneklidní,
odejdou...