Jsem to já, kdo mizí...

Proč mluvíte tak tiše?
Už vám nerozumím!
Odplývám do jiné říše,
a mé ruce náhle studí...

Proč se mi zrak kalí?
Odpovězte, prosím!
Jen mlha oči halí
a já bez pohybu ležím...

Proč srdce tak pomalu bije?
Tak najděte mi puls!
Jen krev se z rány lije
a duše nabrala nový kurz...

Kam všichni jdete?
Vraťte se!
Jen samotná růže kvete
na hrbolku v lese...

Tak co se mi snažíte říct?
Dost, neplačte!
Ale já už neslyším nic
odpověď ke mě nedolehne...

Jsem to snad já kdo odchází?
Ne, tak to přece není!
Však jen mlčení mě provází
a milosrdné tmění...