Paní závist

Proč mě nemáte rádi?
Proč se otáčíte ke mě zády?
Když "kamarádi" říkate si?

Proč se mi posmíváte?
Proč ani o mě pohledem nezavadíte
a obloukem se mi vyhýbáte?
Proč mě jeden po druhém opouštíte?
Proč mě najednou neznáte?

Kdo jen Vám brouka do hlavy nasadil?
Kdo Vám závistivé pohledy přidělil?
Kdo Vás v bestie proměnil?
Kdo tu nemoc zlou rozšířil?

Ta nemoc jméno Závist má,
to mocná paní je,
která jed svůj do žíl dá,
která myšlenky podle svých uspořádá,
která v srdci cit zahubí
a přátele z nich vypudí.

Vždyť mě ani závidět není co.
Tak proč žízníte po krvi mé?
Proč jen to nejhorší mi přejete?

Vždyť jsem Vám nic zlého neudělala.
Ani slovíčkem zrádným o Vás nezavadila.

A vy mi samotu přejete tu zlou společnici,
která se Vám do duše tiše vkrade
a smutek
a slzy rezeseje.

Dnes už máš jen přátel pár,
těch, co dokážou za tebou stát,
co podepřou tě v každé chvíli,
co pomoc neodepřou ti nikdy,
co po tvém boku budou stát
i když se na ně nebudeš smát.

Pár pravých přátel mít,
to je to,
co závist nemůže chtít.