Múzám

Črtám jen tak v rychlém sledu
myšlenky, co nedovedu
chytit do lasa a cejchem opatřit.

Múza jde sem s křesadlem a troudem,
aby mohla mě pak prudkým proudem
myšlenek vroucích opařit.

Pak pero tančí po papíře,
skotačí a v dobré víře
z písmen staví květy.

A múza s motýlími křídly
vznáší se nad citů vřídly,
bere mě v jiné světy.

Na oblaku z cukrové vaty
strhne z ramen svoje šaty
a políbí mě na čelo.

Tak pero s hrotem žhavým,
s výrazem dost nechápavým,
papír verši smáčelo.

Já spadl zase na zem.
Do šedivých dnů vsazen,
čekám, až u dveří zazvoní
má múza a den mi básní rozvoní.