Poprava

Kat smyčkou pevnou zaškubal
ukryl hlavu do kápě své
a hleděl tiše k cestě dál
kde stojí město dřevěné
jak kráčí davy zpěněné
s člověkem, který se bál.

Řetězy okován a před ním kněz
modlí se oba k Bohu svému
s nuzáky, co jsou bez peněz
tam míří k vršku zelenému
k člověku smrtí opilému.
Tam budeš chlapče bez peněz!

Smyčka se stáhne kolem krku
a nohy budou o kus výš
nepodá nikdo tobě ruku
za paty zatahá tě spíš
ty ale nic už neuzříš
nebude ti přáno hluku.

Neuslyšíš už ani smích
truchlící tvé mladé vdovy
a nevydáš ze sebe vzdych
když zajde s chlapem do hospody
kde budou se bavit slovy
o lidech dneska věšených.

Hle, támhle jak se vede
šťastná, že volnost bude mít
a jako kočka slastně přede
o novém už začala snít
ne o tom, cos ho nožem pích.
Na hřbitov za ním nepojede.

Budou se milovat již dnes v noci
když tady viset budeš sám
v náruči, v jeho bude moci
nad tebou z dubu pevný trám
na krku provaz zuzlován
houpat se můžeš bez pomoci.

Provaz je pevný i ta skoba
jenom ten špalek je tak vratký
líbat se budou dneska oba
a ty jsi tak strašně krátký
že nedosáhneš na zem zpátky
než sundají tě, uplyne doba.

Snad vykopou pak někde hrob
v studené černé zemi
zasadí tě tam jako plod
co sadaři v ruce měli
a zbavit se ho chtěli.
Dnes vymře tvého jména rod.

Těch diváků co přišlo
dívat se na tvé věšení
slunce nad nebe vyšlo
snad jenom k tvému zděšení
teď míříš k svému lešení.
Už mnoho jich tam došlo.