Výlev

V okně sedávám,
básně skladavám.

Toužím po pochopení, znovuzrození,
nad takové není, co v písek promění,
milostnou zpěvohru, když den zevšední.

Procházím mámením, cestu svou nezměním.
Budu bloudit po snech i ve dne, snad něco mi sedne.
Já chitím nit tvořením, víno ve vodu přeměním.

Přemýšlejíce, tenkou nit držíce,
zas třeští mi palice,
tak bože dej mi více.

Více snad umění, co slova v cit přemění.