cecílie a hrad

Půlnoc je už zvony zvoní,
a na hřbitově za městem,
leží dívka Cecílie,
co nevěřila pověstem!

Řiká se že na tom hradě,
co je ukryt z lesem,
kdysi dávno jeden šlechtic,
proklet byl a unesen!

Od té doby,
kdo tam vkročí,
domů se již nevrátí,
všechno dobré se pro něho,
jenom ve zlé obrátí!

O půlnoci na tom hradě,
když se zvony rozezní,
začne bál a do svítání,
strašidla tam tancují!
Běda běda Cecílii,
Když vydala se na ten hrad,
toto hloupé rozhodnutí,
že musí hrad prozkoumat!

Když vyšla a zastavila,
se uprostřed lesa,
viděla ty mrtvé lidi a na kolena klesla!
Co však jí to bylo platné,
že kříž na sobě měla,
v ten ráz jen se dotkla brány,
ihned oněměla!

Poté dovnitř vešla,
to nešťastný byl čin,
brána ihned zavřela se a na hrad padl stín,
nic neviděla jen usedla a čekala co přijde,
avšak nic se neudálo po ty dlouhé chvíle!

Najedou za svými zády uslyšela kroky,
cítila jak její srdce,
dělá velké skoky.

A náhle ucítila že nůž u krku má,
a poté její niť života se náhle přetrhla.

A až do vesnice se knížete smích nesl,
kdekdo v téhle hrozné chvilce,
na kolena klesl.Ráno našli její tělo,
na kusy roztrhané,
každý kousek někdě jinde a kosti zpřelámané!
Když našli její hlavu,
ten výraz v obličeji,
ucítili všichni,
jak se jim nohy chvějí.
Tak od té doby Cecílie,
když půlnoc udeří,
buší v hradní bránu až do kurpění!