Pohledy na sebe

Ticho jak přikrývka na uši doléhá
srdce se na úsměv bláhově spoléhá.
Stéká a spaluje slza na tváři
Není již člověka když úsměv nezáří.

Samota pojídá, trhá a lomcuje,
radost se schovala, kamsi do sluje.
Dávat a nežádat, znamená obdržet,
nechci si stěžovat, ale kdo to má vydržet?

Vydržet dívat se,
když každý se raduje,
sám se však schovávám,
kamsi do sluje.
Vůbec nic nežádám,
ale srdce mi hubuje.

Vyhlížím, nazírám, hledím do dálky,
kam se jen rozprchly, ty šťastné korálky?
Sevřít je, pohladit, podržet,
řekněte, kdo tohle má vydržet?

Hloupost se nalila, do hlavy do tváří,
vždyť mezi úsměvy každý si zazáří.
Nebát se, nestydět, oči nesklápět,
radostnou písničku vesele vyprávět.

Chyba je utíkat, pokaždé do sluje,
kdo nyní nechápe, pozdě pak lituje.
Chtějí-li, můžeš pohladit, podržet.
Dávat a nežádat, jen tak můžeš obdržet.