Zjevení

Lístek se zlehýnka snáší na vodní hladinu
a já trhaje a v dlani mačkaje malinu.

Dívám se dívám na hladinu lesklou
a náhle zřím tvář překrásně hezkou.

Zůstávám stát, to není tvář má!
Je sličná – to víla! Snad něco mi dá.

Vyčkávám času, jak husa klasu.
Pohledem se po tváři utrápeně pasu.

Dívá se na mne a já zas na ni,
pozor ať srdce mé něčím neraní.

Kolečka hladinu rozčeří rázem
a já z údivu upadl na zem.