Čekání...

A pořád dokola
Neustálý čekání
Na něco, co nejspíš ani nepřijde
Ten neustále očekávající pocit
Ta nedočkavost v očích
Lidi s ní chodí do práce
A z práce
Do školy
A vynášejí s ní odpadky...
Všichni na něco čekají
Je mi z toho na nic!
Vždyť ani nevíme na co čekáme
Nejrači bych každýmu dala facku!
A pak se nechala od každýho praštit zpátky
Zařvala bych do nebe
"Tak kurva! Na co čekáme?!"
Na smrt?
Na spasení?
Na zázrak?
Na konec světa?

Nechám se vyzvat časem k tanci
A zatímco mu budu neohrabaně šlapat na nohy
On bude ubíhat
A poteče rychle jako divoká řeka
A já zestárnu
Umřu
A znovu se narodím
Ale stále budu čekat
Bude mě to štvát a budu rudá vzteky
Ale stále nebudu vědět na co čekám
Budu jako hodiny
Neustále běhat do kolečka
A Tanec s časem
Se změní v divoký závod
Jenže on bude vědět kde je cíl
A tak nejspíš vyhraje
Jako vždy
Zatímco já budu bloudit
Jako v labyrintu nekonečného šumění moře

A jednou
Mě to omrzí
A už mě to nebude zajímat

A dokonce ani pak nebudu vědět na co jsem čekala...
Ne jako hrdinové v pohádce..ne...
Já už totiž budu úplně ztracená sama v sobě...