Osudný den...

Uplakaná dívka sedí za oknem,
A pozoruje noční nebe,
Vzpomíná na ten osudný den,
Kdy poprvé uviděla tebe…

Očaroval jsi ji na první pohled,
Nemohla z tebe spustit oči,
Doufala, že nevidí tě naposled,
Přála si, ať ten okamžik nikdy neskončí…

Dlouhou dobu potkávala tě,
Jméno tvé už znala.
Avšak někdy oslovit tě,
To jí stydlivost nedovolila…

A tak celé ty měsíce,
O tobě jen snila.
Kvůli nešťastné lásce,
Kvůli tobě se trápila…

Naposledy pohlédne na nebe,
A bere do ruky ostrý nůž,
V této chvíli myslí jen na tebe,
Chce s životem skoncovat už…

Řízne se jednou, dvakrát,
Kapky krve stékají jí po ruce,
Řízne se pak ještě čtyřikrát,
A to všechno jen kvůli pitomý lásce…

„Miluju tě..“ zašeptá z posledních sil,
a nůž z ruky upustí.
Ten nůž, který ji usmrtil,
Ten, který jí přeřezal zápěstí…