Krev

Tvá vůně každé dýchající tělo prostoupí,
syrová, lákavá, vždy živoucí.
Jak spatřím tě, smysly se otupí,
tvá jasná záře rudých růží a proud vroucí
mne odnáší do krajiny skvoucí.
Srdce rozbuší se znenadání jak zdivočelé
a v hlavě mám jen nachovou krásu tebe.
Hrdlo stažené lačnou bolestí,
útroby znavené věčnou nedočkavostí,
a pak když se naskytne,
horoucí proud do nitra hladového chřtánu vtrhne.

Ta kluzká hmota,co prý duši ukrývá,
vláčně stéká, hutná, vazká a prostě nádherná.
Látka, co plní mé žíly a obíhá dokola,
jen málokdy její voňavé půvaby a neopakovatelná chuť,
uspokojí mé vlčí touhy dosyta.
Je tě pro mě vždycky málo tak mě, živote, neodsuď.