Psanec

PSANEC

(Michalovi)

Zavaž mi oči,
ať mě mé srdce nebolí,
zastav ty slzy,
co po tváři mé se kutálí

Přestaň mi psát,
ta slovíčka líbezná,
když stejně nemůžu být Tvá malá princezna

Jsi princ,
co zkřížil mi cestu,
jako by všichni křičeli:
„Tak utíkej,
před ním už nestůj!“

Nohy mi ztěžkly,
jsou jako z železa,
stojím
ocitám se tak na bitevním poli,
otočit na Tebe však se bojím

Chtěla bych bojovat
a rvát se o Tebe,
ale tvůj nezájem,
odhání mě od Tebe
Pomoc tvá mě nečeká,
cesta má je teď proto moc daleká