Pár kapek.

Pár kapek.
Autobus do sebe vdechl jinovatku
a na jeho sklech jakoby zmrzlé oči žen
chtěly odpovědět na moje otázky...

Řidič si pouští Mahlera (?!)
řidič mi pouští žilou
snad mi ještě pár kapek zbude
nebo že by konec světa (?)

Krev se pění
jako čerstvě naražené pivo
jehož pěnu srážím rukou
abych se dostal ke zlatu

střepy prázdné sklenice
píšou vzkazy po zemi
čtu je jedním dechem
a druhým zapomínám...

Řidič pouští čtvrtou symfonii
a lidé se baví jakoby nic
jakoby nic vystupuji
a nesu domů
devítívoltovou baterii do termostatu
abychom přežili další zimu

už ne na začátku ani na konci
už ne jako lovci v jeskyni
ale ti
co vědí stále víc
a přitom stále méně
čím vlastně jsou
a co tady dělají.