Tichý vzdech

kroky v trávě...
a bez cíle...
no právě...
bez této chvíle,
kdy nechci si připustit
chlad v místech,
kde jsi byl a stál,
nač ten spěch...lásko,
zůstaneš se mnou i tak dál...
kus tvého srdce
a teplo tvých očí
dává mi směr všude,
kam vkročím
a v paměti tě mám,
už tě nesmažu,
pokaždé na cestu
za tebou navážu
a už je to tak,
že jen čekání na zázrak
minut s tebou dává mi naději,
kterou - kterou si hýčkám
a bez ní už nežiji
povrchním hrám....
konečně jsem pochopila,
že i bolest může se jen stravující zdát,
ten přelud, co zmizí v minutě,
kdy mi řekneš, že mě máš rád...