Úděl
Úděl
Procházím se prašnou cestou,
v pláních kde tráva neroste.
Mé hodinky již ukazuji šestou,
lidi, probůh, tak mi pomozte.
Po kapsách nemám víc než prach.
Mám strašnou žízeň a velký hlad.
A lhal bych, že nemám žádný strach
a únavu mám, že bych pat.
A tak se slunko sklání k obzoru,
klopýtám, kleju na mou věru.
Za svůj úděl přeci nemohu
a zvysoka na vše upřímně…
Procházím se prašnou cestou,
v pláních kde tráva neroste.
Nohy až mi k zemi klesnou,
tak teprve pak mi pomozte.
v pláních kde tráva neroste.
Mé hodinky již ukazuji šestou,
lidi, probůh, tak mi pomozte.
Po kapsách nemám víc než prach.
Mám strašnou žízeň a velký hlad.
A lhal bych, že nemám žádný strach
a únavu mám, že bych pat.
A tak se slunko sklání k obzoru,
klopýtám, kleju na mou věru.
Za svůj úděl přeci nemohu
a zvysoka na vše upřímně…
Procházím se prašnou cestou,
v pláních kde tráva neroste.
Nohy až mi k zemi klesnou,
tak teprve pak mi pomozte.
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
TiskKomentáře
V těch pláních, kde se já procházím,
sotva dušičku potkám.
Mam rád místa, kde když mince poházím,
večer je opět schledám.
Místa, kde západ je velká sinfonie,
tráva hedvábná.
Kde průzračná voda ruku mi smije,
i hrůzy nedávna...
24.10.2007 16:31:00 | Daviran
Musíš se porozhlédnou po natažené ruce, co chce pomoci. Určitě jich není málo
23.10.2007 14:26:00 | Erion Fate