Pro kamaráda

Odpusť mi každý pohled
v kterém asi nešlo přečíst
že to příjemné
už pohlcuje
trápení a strach z konců

Promiň každou metaforu
v níž se dalo jen zabloudit –
a květomluva citů
nepřímá pojmenování
či jak se tomu k sakru říká
(když nejsme schopni pojmenovat věci
narovinu)
by stejně neobstály –
byly by totiž příliš logické

Ztrácíš mě
a nevíš o tom nic
Ztrácím tě
a vím to nějak moc jistě

V objetí po patnáctém pivu
na Karlově náměstí, brácho,
bývá
pravda
A nebo taky trochu
možnost
že si ho zítra
vůbec nebudeme pamatovat