Mors

Něžná je jak víla,
ostrá jako čepel meče rytířova.
Laskavá jako milující matka,
co na tě večer čeká a s úlevou otevírá vrátka.
Leč chladem vyrovnala by se ledu na povrchu jezera,
tam, za zimního večera.
Ať už bledá bába s plachetkou, závislá na kose,
či s křídly a holí božského pána posvětí Anubise,
ať už obleče jakýkoliv háv,
nepotřebuje se nosit jako páv.
Je tady jediná,
nadlidská eminence šedivá.
Náručí tisíců motýlů si tě přivine,
láskyplnou paží hada pohladí zděšenou tvář
a pak... doufej, že je už jen zář.
Kdo by o ni mohl stát?
Pozvána
či zapovězena,
nedá se nikdy oklamat!