Et cetera...

Není moc cest, které jsme prošli.
Není moc spravných cest, které jsme našli
Je spousty cest co spravné zdají se býti
myslíme si to o těch na něž slunce svítí.

Však ke štěstí přes překážky musíč jít
bez boje ve válce nedá se žít
vol si tu delší bude víc radostí
pocčítej s tim že i dost starostí

Vyjímka potvrzuje pravidlo
nepřeklop to svoje plavidlo
na křídlech lásky mužeš se svézt
tedy pokud má tě kdo vést

Ja tou spravnou tiše se plížila
jistá osoba mi ji však skřížila
šli spolu jsme kousek ruku v ruce
šli spolu jsme po voňavé louce

Najednou v zádech mám nůž
po těle sytě rudou růž
už vidím je spolu pouze v dáli
hloupostem spolu tiše se smáli

"promiň" říkají jeho slova
slyším je dokola znova a znova
její oči blýskly se vítězstvím
radovala se, vyhrala nad štěstím

Plíži se dál a vráží do lidí
přes slzy uz vůbec nic nevidí
zakopne a bude se smát
na zemi sama sebe bude se ptát

Zvedne se a pujde slepě dál
nakonec propasti tam za ten vál
stoupne si na okraj a bude čekat
"přijde ten vánek? budu muset skákat?"

Třeba někdo přijde a jemně mě obejme
třeba někdo přijde a zase odejde
třeba se vrátíš a tiše zašeptáš
"nedělej to, pro všechno co na světě máš"

Tiše se rozpláči, jsi jen sen
tajné přání, růžový den
Tajemná představa uvnitř hlavy
příšerný virus ničící davy

Vrat mi ten klíč co zůstal ti v dlani
máš jich tam tisíce, tisíce pohřbených laní
Utíkám nevidím, rozbouřené moře
slyším jen vánek nesoucí zlé duše

Brzy se přidám, čekejte na mě
všechny vás vítám, pohřbené laně
dej mi ten klíč, chci ho zpátky
hlavně mi neříkej:"mám volné pátky"

"Nechci ti věřit," muj mozek křičí
slova mozku mé srdce ničí
snažim se otočit a utéct pryč
i kdybych se měla schovat za nejtenši tyč

Budeš mě hledat nebo taky zmizíš?
budeš zase slibovat nebo mě zničíš
vrátíš se a řekneš: "Miluji tě" ???
odejdeš pryč se slovy: "zabiju Tě" ???

Pomyslels někdy co pro mě znamenáš?
napadlo tě nškdy co vše v očích máš?
koukl ses někdy a řekl: "Jsem do ni blázen"
nebo jen:"ta holka je psychopat, naprostý blázen"

Když podíval ses na mě, cítil si lásku?
Nebo jen chtíč,viděls nevinnou krásku?
Chtěl si být se mnou, prostě jen tak
nebo to byla touha chtěls mě svést pak

Možná jsem hloupá, pořád ti věřím
jenže jsi jediný s kým se cítím být peřím
jen kdyz jsem s tebou realitu opouštím
jen s tebou svým nepřátelům odpouštím

prosím Vrať se mi lásko realita bolí
sama to nedokážu vždy mě něco skolí
vždycky přijde rána a já ji nezvládnu
strachu a bolesti vždycky znova propadnu

Zkus si přečíst jenom ty meziřádky
s mými blízkými rozpoutaly by hádky
já bránit tě budu, jsi pro mě moc
vlatně všechno, víc než temná noc

Prosím neubliž mi, už bolest nezvládám
oči mě pálí, slzami, krví nadávám
toužím po tvém hlasu, po tve blízkosti
dostal ses mi pod kůži nejspíš až ke kosti

Můžeš je spálit všechna má slova
nebudu ti je cpát znova a znova
stačí to říct, když nechceš je znát
v tom případě navždy odejdu, nemusíš se bát...