Ve vlnách zapomnění

Kráčela přílivem,
nahá,
jen v plášti z temnoty,
košilce z měsíčního svitu,

vlny jí šeptaly,
tiše,
příběhy hlubiny,
odrazy podmořského štítu.

Kráčela ve vlnách,
sama,
snad víla bez křídel,
dryáda stromu bez kořenů,

oči se dívaly,
kamsi,
do koutů paměti
plných mlh smutku, stínů.

Kráčela půlnocí,
navždy,
po břehu temných vod,
zemřelá duše v zapomnění.