Když se vrátí čas

Vzpomínám,
na lahodný červený lízátko,
co mi děda koupil na Petříně,
seděla jsem na lavičce jako koťátko
a jen tak ho olizovala - jemně a líně.

Vyprávěl mi o tom, kdo byl pan Mácha,
a hladil mě po jemných vláskách
kolem se batolil malej brácha
a děda chtěl, abych mu tu jednou vyprávěla
o svých láskách.

Chtěla jsem být herečkou,
s kloboučkem a v dlohých šatech s vlečkou.
Jako Adina Mandlová nebo pyšná princezna
tajemná, čistá, líbezná....

Taky jsem chtěla jet do Afriky
a starat se o zvířátka,
umět kouzelnický triky
mít spoustu dětí a být zasloužilá matka.

Držela jsem ve své tu velkou chlapskou ruku,
vychutnávala chemickou chuť jahod.
Užívala si doznívání pražskýho hluku
a život brala jako souhru krásných náhod.

Tahle živá vzpomínka
se mi dnes tak úžasně vrátila,
a já jsem za to vděčná,
málem se mi ztratila,
ale ode dneška bude věčná.