Jsem zavřená v kleci... ale já nejsem ten vězeň

Člověk ničí životy
a život ničí lidi.
Ve tmě mizí jistoty,
protože se stydí.

Stydí se před tímhle světem
a před lidmi, co žijí v něm.
Všechny touhy, lásky smetem,
ničíme tuhle Kouli-zem.

Lidi už nestojí o krásná slova,
co v srdci pustém zahřejí.
A já říkám vám to znova:
jsme jen lidmi – a né anděli!

Nemáte právo rozhodovat,
kdo zemře – a kdo bude žít.
Pod zem nenápadně schovat
ty, co chtějí pít.

I mě zavřeli, abych nemohla mluvit.
Do klece.
Je velká jako pro krále..
možná zvířat,
možná pekla.
Netuším.

Je jako hrad, ve kterém zůstanu navždy skrytá.
Pevnost,
která má chránit ty nevědomé venku před pravdou skrytou uvnitř.
Nevadí.
A i když vy mě ne...

... odpouštím vám.