Na moři

Na vlnách obrovských loď se houpe
kdopak si na plavbu po moři troufne?
Jen muži zkušení bez strachu a bázně
vrhnou se nadšeně do nekonečné lázně

Rudá dračí hlava na přídi lodě září
staří mořští vlci nadšeně se tváří
moře je svoboda, volnost a naděje
škoda že zrovna teď se nic moc neděje…

Však nejen tyhle vidím na palubě
i jiné – a těm je zjevně blbě
visíc přes boky své iluze ztrácí
děsně trpí a každou chvíli zvrací.

Temné je nebe i jejich nálada
začíná pršet a sluníčko zapadá
ve tváři zelení v křečích se kroutí
zkušené tohle vůbec nermoutí

„Podívej na ně, jak těžce plavbu snáší,
poprvé na moři - jsou k smíchu i k pláči.
Místo nářků mají se radovat,
bude jim mnohem hůř až budou veslovat.“

Druhý jen pokýval, že je to pravda
na řece u vesel skončí jim sranda
„Teď si tu jen stojí v dešti hustém,
zvracejí a nemusí hnout ani prstem!“

Vousy na tváři třepou se smíchem
dobře se povídá s plným břichem
na dlouhé lodi je nejvíc spokojený
správný Viking mořem odkojený

I plavci ubozí časem si zvyknou
do tváří růžovou barvu zas chytnou
při dalších plavbách se nebudou bát
naopak vesele bouřím se smát