Vzpomínky

Jen pár zbylých fotek na stěně
v zašlých rámech a popraskaných sklech,
dívám se na ně upřeně
a mráz mi běhá po zádech.

Jsou vzpomínkou doby a časů,
kdy bylo nám vážně skvěle.
Ještě teď slýchám z nich ozvěny hlasů,
ale nic víc - to je tak celé.

Na stole svíčka s vůní vanilky
už dohořela, a tak se ptám,
proč jenom vzpomínat na chvilky,
které jsou dávno už ty tam..?

A na zemi pár cárů z papíru,
pod rouškou prachu tu leží.
A v nich ta zrada jak vyšitá na míru,
- uvěřit mohla jsem stěží.

Vždyť pro mě byla ta tvá slova
víc, než pár ran do těla,
víc, než síla Achylova
tak hořce mne k zemi srazila.

A přátelství? To slovo bláhové
se rozplynulo do neznáma.
Nestálé jak deště májové.
A já zůstala? Jak jinak - sama.

Tak snad abych dala ty fotky dolů,
vždyť dobře znám ten fakt holý,
že je těžké zbavit se všech našich bolů
a jak vzpomínat občas bolí.