Útěk
Útěk
Mé další nerozhodnutí
Můj strach i mé vbolení
Jak utržený strup
- odřená kůže se už zahojila
jen lehouce
nehtem tě odtrhnu
od mého těla
/Jako dítě jsem
z rozbitých kolen
sbírala maliny
a jadérka pak drtila
mezi zuby
lepilo to a někdy křupalo/
Můj nekonečný útěku
Můj strachu ze samoty
Ze samoty ve které
bych musela být opravdu
jen a jen sama
A zbyde jizva s bílým okrajem
Jako krajka
Jako obláček na tebenebi...
Komentáře (9)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
Jo, to dobře známe. Láska je jak kocovina, můžeš ji zapít dobrým fernetem, vyřvat se. Taky jsem měl takový deprese. Jeden den jsem byl svěží, druhej nasranej, takže jsem si celé týdny připadal jak ženská při menstruaci, u ojedinělých individuí se mění někdy i jejich celá osobnost. Z dr. Jekyla stává dr. Hyde; Mr. Brooks.
05.03.2015 21:34:15 | jehlaspichlas
Člověk stále utíká.. buď před někým nebo před něčím… někdy si nevybere. Ale někdy ano..
02.10.2007 00:53:00 | Najlin
diagnóza: strach ze samoty
terapie: šťastný útěk
následky: bíle zjizvené tělo
doporučení: již žádné odřeniny
***
:o) Jiří senior
04.09.2007 15:05:00 | j.c.
To "blbý" jsem řekla blbě! Promiň.. blbá báseň ne! Naopak, je skvělá.Blbý je, že mě zajímají strupy.
02.09.2007 20:28:00 | Liv
Je to blbý-ale strupy jsou silné téma-vzpomínka na dětství, na úraz manžela na motorce a moje nehojící se rány...Jak se máš, Hanaszko?
02.09.2007 20:25:00 | Liv