Smutné vzpomínky

Sedím v křesle a má mysl je zabavena vzpomínkou na tebe. Vedle sebe mám bílou růži,nůž,hraju si s prstýnkem co dal jsi mi z lásky.Jsem šťastná.Mám přátele,TEBE miláčku,kterého nade vše miluji.Tak proč vás chci opustit?Ptám se.Někdy přemýšlím jestli by nebylo lepší zabít se.Odejít za člověkem,který mně miloval a já ho ignorovala,možná tak bych chybu napravila.Odešel jsi bez rozloučení a ana se ti nedivím.Ta hádka mezi námi mně těd možná mrzí,ale lítost mi tě nevrátí.Vyčítám si každý den proč jsem ti v tom nezabránila.Diť já tě měla tak ráda!!!Tvá smrt ve mně zanechala hodně bolesti a smutku.Dnes to jsou 3 roky a já se neodvážila za tu dobu položit ti svíčku na hrob.Proč vzal sis svůj mladý život a mně nechal v osamění?Proč tě nemůžu požádat o odpuštění? Vzpomínám jak držívával jsi mně v náručí,já vylévala si své srdce a tys pozorně mi naslouchal.Jak ráda bych vrátila čas zpět. Mám opustit všechny které mám ráda?Ne,musím dodržet slib co jsem ti dala.Budu šťastná,ale bez tebe to nezvládnu! Sedím v křesle,Má duše našla klid a mír.Vedle sebe mám rudou růži,nůž od krve,prstýnek co dal jsi mi z lásky padá na zem,už ti nepatřím.Snad on mi promine,že nedodržela jsem slib.Však nevím jestli to dokážeš ty.Odpusť miláčku nemohla jsem jinak. minulosti se nezbavíš ani já jsem to nedokázala.Má temná cesta skončila už jsem našla svůj cíl,snad už víš proč jsem nechtěla abys ji procházel se mnou.Každý krok v životě je krokem ke smrti,já už ten krok udělala a nemůžu se vrátit k tobě zpět. Když jsi přišel na svět,plakal jsi a všichni se radovali.Žij tak,aby všichni plakali,až jej budeš opouštět.Já jsem tak žít nedokázala...