Rozhlédni se

Jsi kapkou drahokamu vody na poušti,
jsi srdce co zlomení zakouší.

Jsi pokladem světla v temné jeskyni,
jsi obětí bez viny.

Jsi mrtvou hvězdou kdesi ve vesmíru,
hozenou na pospas všehomíru.

Pořád něco jsi,
nikdo není bez významu, bez krásy.
I ta jepice,
ví o životě možná více.

Jsi zrnko písku,
plave v moři,
neztratilo jiskru,
pořád něco tvoří.

Jsme děti jedné Matky,
beruška rozevře k oslavě toho své krovky,
cítí se šťastná že prostě je
a křehce se rozlétne.

Květ co na hlavu ti ohleduplně dosedne,
jako pohlazení od víly,
než pomalu, opuštěně uvadne,
ještě tě pokochá na chvíli
... vlásky polechtá,
racek se neudrží a zachechtá.

Třpytivá vločka,
polechtá víčka,
mráz zaštípá v nose,
už nese se horký čaj s rumem na podnose,
máme tu zase jednou zimu,
do hutného kabátce se zavinu.

Výtečná procházka bez strachu a mrzoucení,
je přímo jak z vězení na svobodu propuštění,
když vzácný okamžik žiješ bez světa špíny.
Vzácné chvíle pohody,
kdy duše ochutná sladké jahody.

Jsi jedna
stejně jako jeden z mnoha,
částečka universa.
Rozhlédni se,
uleví se.