básen zbrocená potem

Touha odbýt nesmyslnost bytí
strach postavit se komerci
v tobě skrytá jedinečnost žítí
což takhle rozdat si to na koberci

touhou překypuji, čiším
ty však kamennou tvář máš
po tajnu potutelně brečím
ty žalostným nezájmem oplýváš

proč mne odsuzujete
mne normální osůbku
chci se jen radovat ze štěstí
jen tuhle malou drobnůstku

co víc si můžu přát
snad jen být tvůj srdeční kamarád
doufat v truhlu citů
snad jen pro náhodu
protože vědění bolí
pro tuhle úvahu

jako kočka obkrojená na chlebu
jako mé intelektuálně nudistické fotky na webu
jako slunce na záchytce
jako poušť na zahrádce

I hate myself and i want to die EmPaThy...