Od drsných cest ke hvězdám

Sledovat projevy ostatních lidí,
v noci tiše u rybníka myslet na lásku,
pozorovat první hvězdy na obloze,
měsíc, co směje se, ale nevydá hlásku.

Nic nedělat a v klidu žít,
nechtít po někom nic,
v tichosti si jít,
pomalu.

Že by chytrý tak byl?
A neznal slovo lež,
naplnil by propast láskou
a nenávistí věž?

Věž, ze které rozhled je
a blesk zasáhne Tě v ní hned,
když všechno vzdáš
a kroky tvé tam půjdou.

Otoč se, za Tebou někdo je
a čeká, ale nedočká se,
protože ty se díváš na slunce
a nevidíš duši, po které toužíš!
Slunce krásné je, ale myslet musíš dál.
Život není od toho, aby sis jen hrál.

Spatříš jednou svět krásným,
ne tím, že se budeš dívat na hvězdy,
ale tím, že potkáš srdce milého člověka,
pokud to budeš chtít,
jinak nic a život škaredý bude.